Vítr si hraje s letadlem jak s papírovým drakem. Vždy když se nakloníme, mohu koukat z okénka :-) Blížíme se k letišti a o pobřeží mlátí vlny. Prší. Nejspíš přistáváme skutečně do Irska.

Kerry Way

Na jednom z jihozápadních cípů irského ostrova se rozkládá Národní park Killarney. Východní kraj parku lemuje turistická trasa Kerry Way, která dále pokračuje na jih, respektive na západ k pobřeží. My se po této cestě vydáme z městečka Killarney k jezeru Louch Acoose a na nejvyšší horu Irska Carrauntoohil, ale nedojdeme tam...

Naším průvodcem po drsném Irsku je kniha Walking in Ireland nakladatelství Lonely Planete. Děláme začátečnickou chybu a knize důvěřujeme. Po devíti hodinách šestihodinové túry stále nejsme u cíle. Nocujeme tedy u prvního "světýlka" (stavení). V národním parku, ale na rovině.

Lonely Planete aneb Lonely Liar

Na druhý den nám Lonely Planete chystá další šestihodinovku. Když jsme po šesti hodinách v polovině cesty, potkáváme kolegy - irské horaly. "Nikoliv Lonely Planete, nýbrž Lonely Liar je správný název pro tuto knihu," povzbudí nás jeden z nich.

Třetí den, výstup na nejvyšší horu Irska, vypouštíme, neboť jsme předchozího dne vypustili již cestu k jezeru a probouzíme se kdesi v lese, kam jsme za šera nakempili stan. Celodenní zábavou se nám stane stopování do Dinglu.

Stopem do Dinglu

Již po necelých třech hodinách nám zastavuje první vozidlo! Řidič, belgický (!) turista s přítelkyní, je ochoten nás popovézt 20 kilometrů do Killorglinu. Odtud autobusem do Tralee.

Irská povaha

Irové sice nestaví stopařům - když však potřebujete pomoci...

Před nádražím v Tralee stojí skupinka tří cestovatelů. Kolem nich pobíhá mladý muž, příjemná paní a několik dětí. "A autobus do Dinglu už žádný nejede?" ptají se dokola všichni a odbíhají se podívat na jízdní řád. Dokonce přijíždí pán na invalidním vozíku a zapojuje se do diskuze. "Stopování je nebezpečné," radí vozíčkář a jede se podívat na jízdní řád. "Proč si nevezmete taxíka?" ptá se paní a už nám ho objednává.

"65 €", cení taxikář své služby, "níže už jít nemohu." "A nešlo by to za 60 €?" ptá se drze Lenka. Paní, jež nám taxi objednala, vyndavá pětieurovku. Ač odmítáme, trvá na svém.

Za kulturou

Městečko Dingle, to jsou staré dobové baráčky, tradiční irské hospody a báječná atmosféra. První hospodou, kam zavítáme, zní zvuky kytary a bendža. Pijeme pintu Guinnesse a posloucháme irské lidové. Vícnežpůllitr tohoto černého piva se smetanovou pěnovou (barvou i skupenstvím) a živá muzika se zdá býti dobrou kombinací.

Měníme podnik a já objednávám pintu jablečného piva (anglicky cider) Bulmer's. A už u něj zůstávám. Holkám kupovat nic nemusím, neboť se o každou zajímají nejméně dva nápadníci. Zanedlouho slyším o první nabídce k sňatku. Nutno podotknout, že mi to náramně připomíná Ukrajinu!

Dingle Way

Dingle Way, po níž budeme putovat další dva (tři) dny, obtéká poloostrov, na kterém se nacházíme. Chvílemi cesta stoupá vysoko, tj. 150 metrů nad mořem :-), mezi pozemky farmářů, mezi kravami a ovcemi, chvílemi mizí na plážích a útesech. Hranice pozemků však nerespektují vrstevnice, ba nerespektují vůbec nic, a tak občas chodíme nahoru a dolu.

První noc spíme v ohradě na krávy, druhou v ohradě na lidi... Více o nebezpečích nocování v Irsku čtěte v samostatném článku Bivakujeme v Irsku (článek ještě nebyl publikován).

Do Dinglu se vracíme "stopem". Čekáme ráno před školou a ptáme se rodičů, zda nemají stejnou cestu. Tato technika stopování je úspěšná.

Cliffs of Moher

Výchozím bodem pro další, a možná nejhezčí, vycházku je kemp blízko města Doolin. Musíme se však obejít už bez Kači, která "vzdala" a odjela regenerovat na Kanáry.

Aranské ostrovy

Pět minut chůze od kempu Doolin nasedáme na loď. Směr Inis Óirr, nejmenší ze tří Aranských ostrovů, kde strávíme půlden.

Další loď nás veze na Inis Mór, naopak ostrov největší. Zde navštívíme keltské opidum a distancujeme se od všudypřítomné komercializace. Spíme proto blízko pláže a na skále na pobřeží.

A jak je to vlastně s tím počasím?

Zatímco Českou republiku ovládly první ranní mrazíky, v Irsku bylo krásných 15 až 17 stupňů - dáno klimatem. A zatímco v Irsku celé letošní léto propršelo, na nás čekaly jen necelé dva dny dešťů - dáno správným výběrem termínu :-).

Na závěr poděkuji Lence, jež tento krásný výlet naplánovala!